Přece si nechcete zabít dítě, maminko! Kniha Miminku se to nelíbí ukazuje, jak se bránit tlaku v porodnicích

Z Vaší knihy je patrná kritika systému. Mění se podle Vás přístup českých porodnic k lepšímu, nebo je dobrý porod v české nemocnici stále otázkou štěstí na konkrétní směnu?

Určitě se mění k lepšímu, ale pomalu a jen někde. Porodit dobře a s respektem se u nás dá, ale musíte vědět kam a za kým jít. Bohužel u nás stále neexistuje „zlatý standard péče“, který ženy zažijí v každé porodnici. A i v těch „dobrých“ zařízeních můžete mít smůlu na směnu, je to nejen o změně systému, ale i o lidech samotných. Měnit systém je ale dost těžké, a tak myslím, že ta pořádná vlna musí přijít „zespoda“. Když bude čím dál víc žen vědět, co chtějí, a budou si o to umět říct, systém nebude mít na vybranou a přizpůsobí se.

Může se vůbec žena v náročné situaci jako je porod bránit? Co byste jako právnička ženám doporučila, když cítí tlak k zásahu, s nímž nesouhlasí? Na co mají právo?

Pokud je žena u porodu sama, tak se brání velmi těžko, nebo ji to stojí strašně sil. Ženám bych obecně radila dopředu se zajímat o to, jak probíhá fyziologický porod, aby vůbec věděly, co jejich tělo může samo dokázat. Zní to jako banalita, ale nikdo nás to nikdy nikde neučil. V průběhu života jen chytáme střípky z okolí a to porod většinou popisuje jako příšernou věc, která se musí přežít. Zajímat se o fyziologii také není nic „ezo“, jak se to někdy prezentuje. Vědět, co dělá mimino, když leze ven, by měla být základní vědomost všech mladých lidí.

A dále bych ženám velmi doporučila zajistit si služby vlastní porodní asistentky, ideálně komunitní, která je bude provázet od těhotenství až po šestinedělí. Tato dlouhodobá kontinuální péče má nesmírné benefity a může zásadně ovlivnit celou porodní zkušenost. A porodní asistentka jako zdravotník může ženě kvalifikovaně doporučit, zda nějaký zásah provést či nikoli, a pomoct jí ten tlak ustát. Protože žena má sice právo na informace a konečné rozhodnutí, ale většinou není schopna vyhodnotit zdravotní otázky, a když lékař svou informační povinnost neplní, je v koncích.

Může být partner nebo soukromá porodní asistentka tím hlavním usměrňovatelem hranic u porodu? Co přesně jim v knize radíte?

Určitě. Hlavní rozhodnutí by mělo být sice vždy na ženě, ale partner i asistentka budou nejlépe vědět, co si žena přeje, a tak mohou ty hranice dobře ohlídat. Pro partnery to je tedy výrazně těžší úloha, protože se jich to moc dotýká, bojí se o ženu, neradi koukají, když trpí, a tak mohou mít tendenci ty hranice posunout, hlavně ať je po všem. Pro ně je v knize spousta důležitých kapitol, jednak aby pochopili, co se v ženě může dít a čím konkrétně oni mohou přispět, jednak jsou tam kapitoly zaměřené vyloženě prakticky – třeba když je nechtějí pustit k porodu, dokud nezaplatí poplatek, nechtějí je pustit k dítěti, protože skončily návštěvní hodiny apod. Soukromá asistentka je proti tomu ve výhodě, protože je zdravotník a tedy celou situaci v porodnici umí přečíst, vidí, jak si žena vede, jaké jsou třeba výsledky monitorů, zda je situace skutečně tak závažná apod. Podle mě kombinace partnera a asistentky je naprostý game changer v porodní péči a doporučuji ji z vlastní zkušenosti všem ženám.