Vyhněte se škatulkování typu „ty skončíš jako kopáč“ nebo „jsi fakt k ničemu“. Takovými poznámkami dítěti akorát uškodíte psychicky a jeho sebevědomí bude na bodu nula. Známky sice mají určitou vypovídací hodnotu, ale nejsou vším. Neznamenají, že dítě v životě neuspěje. Myslete také na to, že za špatným prospěchem se může ukrývat víc věcí než jen nedostatek inteligence či lenost. Vždyť jistě i vaše okolí je plné lidí, kterým to ve škole moc nešlo.
Jak to, že Honzík dostal jedničku, a ty pětku? Kdyby ses učil jako Hanička, určitě bys měl lepší známky. Tyto věty jsou opět špatně, protože srovnávat děti s jejich spolužáky je to nejhorší, co můžete udělat. Sice dítěti přímo neříkáte, že je hloupé, ale dáváte mu jasně najevo, že každý kluk od sousedů je lepší, chytřejší a šikovnější.
Plácnutím přes zadek dáte jasně najevo, že špatné známky jsou to nejhorší. Výprask ale nikdy nikomu k lepším studijním výsledkům nepomohl. Dítě se nemůže bránit a tak se v něm hromadí vztek, který způsobuje ještě větší stres, nesoustředěnost a roztěkanost.
Ještě jedna pětka a končíš s fotbalem. Jestli si to do měsíce neopravíš, máš půl roku zaracha. Takové návrhy na tresty z vás mohou vyletět rychleji, než si je stačíte promyslet. Nakonec na ně buď brzy zapomenete, nebo zjistíte, že je nejste schopni dodržet, a v tu chvíli se z nich stanou plané výhrůžky. Ztrácejí jakýkoli smysl, kýžený efekt se nedostaví a vy přicházíte o autoritu. Dítě má možná špatné známky, ale hloupé určitě není a to si spočítat dokáže.
