1. pravidlo: Nepodcenit přípravu na břehu
„Rodiče bývají překvapeni nejistotou mladších dětí, které byly zvyklé chodit plavat do bazénu, a najednou se zalekly tmavé hladiny rybníka, kamenitého dna řeky či mořských vln. Takové reakce jsou ale pochopitelné a je jen na nás dospělých, abychom jim tyto obavy pomohli překonat,“ říká Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, dětského centra, které je od roku 1988 průkopníkem ve výuce kojeneckého a dětského plavání.
Jak na to: Především tím, že nepodceníme přípravu na břehu a nebudeme na děti spěchat.
Osvědčily se aklimatizační hry, při nichž je dítě ve vodě pouze po kotníky, a tak na sebe můžeme vzájemně stříkat vodu, lovit a házet kamínky, pouštět si lodičky z kůry po hladině nebo pozorovat vodní živočichy. Když bude dítě klidné a zbaví se nejistoty, můžeme postupně přesunovat hry do hlubší vody.
2. pravidlo: Do vody jen s dospělákem
Vlastně je to podobné, jako když děti učíme, že nesmí samy na silnici a musí se zastavit na konci chodníku a počkat na nás…
Jak na to: Dětem je nutné odmalička vštěpovat, že do vody nikdy nesmí samy, pouze v doprovodu dospělého.
3. pravidlo: Vždy vědět, kdo právě hlídá
„Když je rodič s dítětem u vody sám, je si vědom velké zodpovědnosti a nespustí jej z očí. Jiná situace ale nastává, pokud trávíme dovolenou třeba s dalšími rodinami přátel a je nás tak na hlídání dětí víc. Paradoxně může vzniknout iluze, že hlídají všichni, a přitom nehlídá nikdo,“ říká Štěpánka Štrougalová, která je sama čtyřnásobnou maminkou.
Jak na to: Než poprvé pustíme děti do vody, musíme si my dospělí mezi sebou ujasnit, kdo z nás a kdy bude na děti dohlížet, a domluvenou „hlídku“ pak bez výjimky dodržovat. A i při krátkém odchodu z místa – třeba na toaletu nebo pro mobil do stanu – si za sebe sjednat náhradu. Všichni víme, jak děti dokážou překvapit svými impulzivními nápady, a snadno se tak může stát, že v zápalu hry nedodrží, co jste si předtím společně domluvili.