Odpovídá:
MUDr. Tereza Wohlgemuthová
z Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný
MUDr. Markéta Matoušková
primářka Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný
MUDr. Antonín Šebela, Ph.D.
psychiatr, garant projektu Perinatal
Blues, deprese i psychóza – v čem je rozdíl?
Krátkodobý smutek a přecitlivělost po porodu, tzv. poporodní blues, zažívá až 80 % žen a většinou odezní samo do dvou týdnů. Pokud ale obtíže přetrvávají, může už jít o poporodní depresi. Ta se projevuje pocity beznaděje, vyčerpáním, ztrátou radosti nebo neschopností navázat vztah k dítěti.
V nejvážnější formě může nastat poporodní psychóza – akutní stav, který se naštěstí objevuje pouze u 1–2 žen na tisíc porodů. „Projevuje se například zmateností, bludy, halucinacemi, nebo naopak nadměrně zvýšenou náladou. Typickým rysem je i nespavost a ztráta pocitu potřeby spánku,“ vysvětluje MUDr. Tereza Wohlgemuthová z Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný. Neléčená psychóza je nebezpečná a může mít velmi rychlý a dramatický průběh, který může vést až k sebevražedným myšlenkám, proto je nutná okamžitá odborná pomoc.
Kojení jako podpora, ne hrozba
V minulosti se tyto obtíže označovaly jako „laktační psychóza“ a ženám bylo doporučováno přerušit kojení. Dnes už víme, že kojení není hlavní příčinou vzniku psychických poruch po porodu. „Důležitějším rizikovým faktorem je spíše předchozí duševní onemocnění – například bipolární porucha nebo schizofrenie, proto plošné zastavování laktace není na místě. Naopak, kojení může pro mnoho žen působit podpůrně a posilovat jejich vztah s dítětem,“ vysvětluje MUDr. Wohlgemuthová.
Dá se obtížím předejít?
Podle odborníků lze riziko snížit už v těhotenství. „Velkou roli hraje zdravý životní styl – dostatek spánku, tekutin, vyvarování se alkoholu a drog, ale také udržování sociálních kontaktů a dopředu připravený plán pomoci po porodu,“ uvádí MUDr. Wohlgemuthová.
Klíčová je i otevřenost vůči okolí. Ženy, které si v minulosti prošly psychickými problémy, by měly o své zkušenosti informovat lékaře a spolu s rodinou promyslet, jak se připravit na náročné období šestinedělí. „Někdy se ženy bojí, že by kvůli své minulosti mohly být stigmatizovány. My ale zdůrazňujeme, že nejde o selhání, ale o nemoc, která vyžaduje prevenci a podporu,“ doplňuje primářka Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný MUDr. Markéta Matoušková.
Riziko lze odhalit předem
Výhodou je, pokud se rizika rozvoje poporodních psychických potíží odhalí dříve, než propuknou. Účinným screeningovým projektem, jak vytipovat maminky, které by mohly být psychickými problémy ohroženy, je projekt Perinatal. „Ženy mají po porodu možnost na zapůjčeném tabletu vyplnit krátký anonymní dotazník, o kterém je informujeme už v těhotenské poradně a na předporodních kurzech. Vyplnění je dobrovolné, ale doporučujeme ho každé rodičce. Pomůže nám totiž odhalit rizikové faktory a mamince podat pomocnou ruku včas,“ vysvětluje MUDr. Matoušková.
Dotazníky vyhodnocené Národním ústavem duševního zdraví poukážou na ženy, které mohou být ohroženy rozvojem potíží. „Zhruba polovině z nich se pouze zasílají odkazy a kontakty, aby věděly, kam se samy můžou v případě potřeby obrátit. Druhou polovinu pak přímo kontaktují s nabídkou pomoci peer konzultantky (pozn. terénní pracovnice) z organizace Úsměv mámy,“ vysvětluje odborný garant projektu psychiatr MUDr. Antonín Šebela, Ph.D.
„Jedná se o ženy, které se samy setkaly po porodu s podobným problémem a jsou trénovány na to, aby dokázaly provést krizovou intervenci. Kontakty na peerky z vašeho regionu najdete na stránkách organizace Úsměv mámy. Dostupné jsou na telefonu a mohou také za maminkami přijít osobně. Poskytnou ,první pomoc‘, a pokud zjistí, že se jedná o závažný stav, předají ženu psychologovi či psychiatrovi, který s ní dále pracuje,“ dodává primářka Matoušková.
Role partnera a rodiny
Nejbližší okolí je pro maminku často první linií podpory. Partner či rodina si totiž mohou jako první všimnout změn v chování – nespavosti, úzkosti nebo nadměrné plačtivosti – a včas reagovat. Důležité je také situaci nezlehčovat. Věty typu „zvládly to všechny před tebou, zvládneš to taky“ mohou napáchat více škody než užitku. Naopak velký význam mají jednoduchá sdělení: „Jsem tady pro tebe. Jak ti můžu pomoct?“
Velkou úlevu mohou přinést i drobné praktické věci – pomoc s domácností, uvaření jídla nebo hlídání dítěte, aby si maminka mohla odpočinout.
Kdy a kde vyhledat odbornou pomoc?
Pokud psychické potíže trvají déle než dva týdny nebo se objeví halucinace či myšlenky na sebevraždu, je nutné vyhledat odborníky – psychoterapeuta nebo psychiatra, někdy je ale snazší dojít si pro radu za praktickým lékařem. Každá pomoc se počítá. Pomoc nabízejí i krizové linky, které fungují nonstop (např. Linka první psychické pomoci, Centrum krizové intervence), nebo organizace jako Úsměv mámy, kde se maminky mohou svěřit a najít podporu u žen s podobnou zkušeností.
Co si ještě přečíst:
