Rodičovství jako nejkrásnější cíl: Den rodin propojil lékaře s dětmi, které díky nim přišly na svět

Lucie Jůn

Farma Vraňany připravila spolu s ISCARE pro děti a jejich rodiny program, který propojil zábavu, poznávání i společně strávený čas – Den rodin. Přibližně 350 dětí si mohlo užít dýňovou stezku, dlabání dýní, soutěže, tematické fotokoutky, focení v traktoru, exkurzi u slepic nebo dovádění ve slámě.

Propojení s Farmou Vraňany přitom nebylo náhodné. Farma, kde každý den vzniká a roste nový život, se stala symbolickým místem setkání rodin, jejichž příběh začal právě touhou po dítěti. Zatímco na klinice stojí na začátku příběhu moderní medicína a péče odborníků, na farmě mohly rodiny oslavit jeho pokračování – společný čas rodičů, dětí a sourozenců v prostředí, kde jsou růst a život přirozenou součástí každého dne. Symbolickým vyvrcholením celého dne bylo společné zasazení Stromu života.

Rodiče, děti i tým ISCARE zasadili na farmě strom jako symbol života, rodiny, společných chvil a nových začátků. Stejně jako bude strom postupně růst a sílit, bude na farmě zůstávat vzpomínka na den, kdy se rodiny, jejichž příběhy spojila cesta k rodičovství, mohly potkat na jednom místě. Cílem celého programu bylo nabídnout dětem zážitky, při kterých se něco nového dozvědí, pobaví se a zároveň si užijí den společně se svými rodiči, sourozenci i týmem lékařů, díky kterým se narodily.

O setkání a také o tom, proč se zajímat o reprodukční zdraví, jsme si povídali s MUDr. Dianou Garabášovou Mlynárovou.

Na Farmě Vraňany sešlo 150 rodin s dětmi, kterým jste v ISCARE pomohli na svět. Jaké to pro Vás a Váš tým je, vidět tu pobíhat děti, u jejichž úplného počátku jste stála?

Je to krásný pocit a pro celý tým obrovská motivace. Vidět tolik šťastných dětí a jejich rodičů na jednom místě je tou nejkrásnější připomínkou toho, jak hluboký smysl naše práce má. Za každým z těchto dětí je jedinečný příběh, často dlouhá a nelehká cesta k vytouženému rodičovství. Jako primářka Centra reprodukční medicíny ISCARE jsem hrdá na práci našich kolegů, kteří těmto dětem pomohli na svět, a zároveň cítím velkou odpovědnost za to, abychom v této tradici pokračovali. Taková setkání nám připomínají, že za všemi vyšetřeními, léčebnými postupy a moderními technologiemi stojí především lidé – naši pacienti, a možnost pomáhat jim na jejich cestě a být součástí jejího šťastného pokračování je pro mě na reprodukční medicíně to nejcennější.

Rodiče těchto dětí často vzpomínají na období léčby neplodnosti jako na obrovský nápor na psychiku. Nabízíte jim na klinice nějakou pomocnou ruku, díky které se cítí lépe a získají pocit, že na to nejsou sami?

Léčba neplodnosti je často velmi náročná nejen po fyzické, ale především po psychické stránce. Páry často přicházejí s pocitem, že selhaly, nebo se obávají, co je čeká a do léčby vstupují s konkrétními očekáváními a nadějí, které často střída nejistota a opakované zklamání. Důležité je, aby pacienti cítili, že mají prostor se ptát a že na léčbu nejsou sami. Snažíme se proto především o otevřenou a srozumitelnou komunikaci. Aby pacienti věděli, jaké mají možnosti, co je čeká a proč jednotlivé kroky doporučujeme. Velkou roli hraje také náš tým koordinátorek, které pacienty léčbou provázejí a jsou jim k dispozici při praktických otázkách i nejistotách. Věřím, že dobrá reprodukční medicína není jen o odbornosti a moderních technologiích, ale také o schopnosti vnímat člověka, jeho emoce a očekávání a strachy, se kterými přichází.

Mnoho mladých párů váhá, kdy je správný čas obrátit se na odborníky. Jaké varovné signály by rodiče nebo páry toužící po prvním či dalším dítěti neměli ignorovat?

Především bych chtěla zdůraznit, že návštěva specialisty nemusí automaticky znamenat zahájení umělého oplodnění. Často stačí včas odhalit příčinu obtíží a zvolit správný postup, který páru pomůže dosáhnout těhotenství i přirozenou cestou. Obecně doporučujeme, aby se páry obrátily na odborníka, pokud se jim nedaří otěhotnět po jednom roce pravidelného nechráněného pohlavního styku. U žen starších 35 let doporučujeme vyšetření již po šesti měsících a po čtyřicítce bych s konzultací rozhodně neotálela. Existuje ale situace, kdy je vhodné vyhledat pomoc mnohem dříve, bez ohledu na věk. Varovným signálem může být nepravidelná nebo chybějící menstruace, výrazně bolestivá menstruace, endometrióza, prodělané záněty v malé pánvi nebo známé problémy s plodností u muže. Pozornost si zaslouží také páry, kterým se nedaří počít další dítě, přestože s prvním otěhotněním neměly potíže, plodnost se totiž v průběhu života mění. Velmi důležité je si uvědomit, že věk ženy hraje v reprodukční medicíně zásadní roli a je jedním z faktorů, které nedokážeme žádnou moderní technologií zcela nahradit. Mým doporučením proto je nebát se přijít na konzultaci včas. I když se nakonec ukáže, že je vše v pořádku, může taková návštěva přinést klid a jistotu. A pokud nějaký problém odhalíme, máme větší prostor hledat tu nejvhodnější léčbu k vytouženému dítěti.

Je podle vás vhodné se před snažením o miminko nechat z hlediska plodnosti vyšetřit? Abychom případně neztráceli čas neúspěšnými pokusy?

Určitě má smysl zajímat se o své reprodukční zdraví ještě předtím, než začnou plánovat rodinu, zejména pokud žena plánuje těhotenství ve vyšším věku nebo má nějaké zdravotní obtíže. Neznamená to ale, že každý mladý zdravý pár musí předem absolvovat kompletní vyšetření plodnosti.

Velmi užitečná může být už samotná konzultace s lékařem, při které zhodnotíme věk, zdravotní stav, menstruační cyklus, prodělaná onemocnění a případné rizikové faktory a na základě těchto vyšetření doporučit cílená vyšetření, pokud jsou skutečně potřebná.

Například vyšetření AMH může pomoci odhadnout ovariální rezervu, tedy zásobu vajíček, ale samo o sobě nedokáže určit, zda žena přirozeně otěhotní. Výsledky je vždy potřeba hodnotit v širších souvislostech. Myslím si, že nejdůležitější je přistupovat k plánování rodičovství informovaně. Smyslem preventivní konzultace není hledat problémy tam, kde nejsou, ale včas rozpoznat případná rizika a dát párům možnost rozhodovat o své budoucnosti na základě relevantních informací.

ISCARE pomáhá rodinám již více než 30 let. Co se za tu dobu v asistované reprodukci nejvíce změnilo z pohledu komfortu a úspěšnosti pro samotné pacienty?

Reprodukční medicína prošla za posledních třicet let obrovským vývojem. Změnily se nejen naše možnosti, ale také způsob, jakým samotná léčba probíhá. Dnes je výrazně šetrnější, bezpečnější a více přizpůsobená individuálním potřebám pacientů. Za jeden z největších pokroků osobně považuji zdokonalení embryologických technologií – díky moderním kultivačním systémům dokážeme lépe sledovat vývoj embryí a díky metodě vitrifikace, tedy rychlého mrazení, je můžeme velmi úspěšně uchovávat pro budoucí použití. To pacientům umožňuje plánovat léčbu flexibilněji a v řadě případů absolvovat další embryotransfer bez nutnosti opakování hormonální stimulace a odběru vajíček.

Významně se také změnila hormonální léčba. Moderní stimulační protokoly jsou lépe individualizované a umožňují nám výrazně snížit riziko závažných komplikací. Velkým posunem je rovněž možnost přenášet pouze jedno embryo, a tím omezovat rizika spojená s vícečetným těhotenstvím, aniž bychom u pacientek snižovali šanci na úspěch. Za důležitý krok považuji i změnu našeho přístupu k pacientům. Dnes máme mnohem více informací, díky kterým dokážeme léčbu lépe zacílit, vyhnout se některým zbytečným vyšetřením a postupovat
skutečně individuálně.

Naším cílem totiž není pouze dosáhnout pozitivního těhotenského testu. Naším skutečným cílem je narození zdravého dítěte při co nejmenší fyzické i psychické zátěži jeho rodiče. A právě v tom vidím největší posun moderní reprodukční medicíny.

Co byste vzkázala párům, které si právě procházejí podobným obdobím nejistoty a strachu, jaké zažívala maminka Tereza před čtyřmi lety?

Především bych jim chtěla vzkázat, aby neztráceli naději a nebáli se říct si o pomoc. Vím, že cesta k vytouženému dítěti může být někdy velmi náročná. Je plná očekávání, nejistoty, ale někdy také zklamání a pocitu, že ostatním se plní něco, co je pro ně samotné tak těžko dosažitelné. Chtěla bych, aby věděli, že na této cestě nemusí být sami. Současná reprodukční medicína nabízí mnoho možností, jak jim pomoci, a naším úkolem je najít tu nejvhodnější léčbu, ale také být oporou v celém jejím průběhu. Zároveň považuji za důležité být k pacientům upřímná. Nemůžeme slíbit, že každá cesta skončí narozením dítěte, ale můžeme slíbit, že pro každého budeme hledat to nejlepší možné řešení.

A možná právě setkání, jako je to dnešní, jsou tou nejkrásnější připomínkou, že i za obdobím plným nejistoty a obav může čekat nesmírné štěstí. Přála bych všem párům, které právě nyní prochází léčbou neplodnosti, aby jednou mohly zažívat podobné chvíle radosti jako rodiny, které se tu dnes setkaly.