ODPOVÍDÁ:
MUDr. Milan Odehnal, MBA
primář Oční kliniky dětí a dospělých 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole
Dětské oči mají anatomické a funkční zvláštnosti, kterými se liší od očí dospělých. Jedním z nejdůležitějších poznatků dětské oftalmologie – a byla za něj před lety udělena Nobelova cena – je fakt, že zrakové funkce dítěte nejsou po porodu ještě dokonalé, ale teprve se vyvíjejí. Celý tento vývojový proces končí až kolem 6. roku věku. Pokud v tomto období vývoje dojde např. k narušení optické osy vidění nebo koordinace očí, tzv. šilhání, může dojít ke zpoždění zrakového vnímání nebo k jeho trvalému narušení. Včasná diagnóza a léčba těchto problémů v dětském věku je proto zásadní.
Jak je to s tím šilháním?
Šilhání neboli strabismus představuje poruchu v postavení očí a postihuje asi 4–6 % dětí v naší populaci. Na rozdíl od některých názorů laické veřejnosti je to složité a mnohotvárné onemocnění nejen s problematikou psychologicko-kosmetickou, ale i funkční.
Příčiny strabismu
Nejčastější příčinou šilhání je chybná koordinace pohybů a zrakového vnímání obou očí s centrálním nervovým systémem. Tyto funkce očí jsou řízeny mozkovými centry, a tak se šilhání častěji vyskytuje u neurologicky postižených dětí nebo u dětí nedonošených. Šilhání má také úzké vazby na dioptrické vady očí. Někdy může být spojeno s obrnami okohybných svalů nebo se za ním mohou skrývat vrozené anatomické vady.
Typy šilhání
Šilhání má různé formy. Zevním projevem je porucha paralelního postavení očí neboli vznik šilhání. Rodiče nebo okolí si této skutečnosti většinou všimnou. Šilhat může jen jedno oko, ale často se oči střídají. Dítě může šilhat dovnitř směrem k nosu nebo temporálně, tedy zevně, ale také nahoru a dolů. Pohyblivost obou očí je většinou volná a většina dětí je celkově zdravá bez patologií na vlastním oku.
Na co dát pozor?
Včasná diagnostika šilhání nemusí být jednoduchá. Pozornost si zaslouží jednostranné a větší šilhání, u kterého může být riziko tupozrakosti, jež vzniká útlumem zrakových funkcí šilhajícího oka. Tato obrana zrakových funkcí šilhajícího oka je řízena centry v dětském mozku. Na šilhajícím oku většinou není nic patologického, přesto vidí výrazně hůře a toto vidění nelze nijak zlepšit žádnou korekcí.
Pozor na vrozené vady i nádor
Někdy, ale ne často, se za jednostranným šilháním může skrývat i anatomická vada, např. šedý zákal, ale i nebezpečný nádor oka (dětský nádor sítnice – retinoblastom). Obojí způsobí, že oko přestává dobře vidět a začne šilhat. Takto náhle vzniklé šilhání s poruchou pohyblivosti očí si zasluhuje rychlé vyšetření. U malého procenta dětí se vyskytuje brzy po narození tzv. vrozené šilhání, s velkou úchylkou (často jsou obě oči stočeny směrem dovnitř) a malou dioptrickou vadou. Toto šilhání se řeší primárně chirurgicky, a to kolem 1 roku věku.
Náš tip:
Správná diagnostika šilhání je nejen v rukou pediatra jako lékaře prvního kontaktu, ale také rodičů, kteří si všímají očí svých dětí, a pak očního lékaře, jenž definitivně určí diagnózu a další odborný postup.
Léčba šilhání
Léčba šilhání je komplexní – konzervativní a chirurgická. Oba tyto postupy na sebe často navazují a výsledky léčby strabismu jsou velmi dobré. Na léčbě se podílí lékař, ortoptická sestra a důležitou roli hrají také rodiče.
Konzervativní léčba
Léčba tupozrakosti
Tupozrakost je nejvážnější komplikací u šilhání. Jde o snížení zrakové ostrosti oka, která je způsobená aktivním útlumem zrakových vjemů jdoucích do šilhajícího oka. Šilhající oko se trvale vyřazuje z procesu vidění, a pokud včas nezasáhneme, můžou takto vzniknout trvalé funkční následky. Tupozrakost se léčí okluzí (zakrytím tzv. okluzorem) vedoucího oka. Je to ověřený a účinný postup již po mnoho desetiletí. Okluze se dnes neprovádí celodenně, ale spíše krátkodobě a intenzivně. Výsledky se dostaví, čím dříve se s léčbou začne. Většinou se vidění postupně zlepšuje, ale později, např. po 6. roce věku, již tato léčba není efektivní.
Brýle jako nezbytnost
Rodiče se také musí smířit s tím, že jejich dítě bude nosit brýle. Ty zmírňují šilhání a zlepšují zrakovou ostrost. U šilhajících dětí se nejčastěji vyskytuje i dalekozrakost, v takovém případě děti nosí brýle a mnohdy zároveň cvičí tupozrakost. Někdy se provádí i ortopticko-pleoptické cvičení k rozvoji binokulárního vidění, to vše pod dozorem ortoptické sestry, tak aby se zlepšily funkce vidění obou očí, resp. Binokulární nebo prostorové vidění.
Péče rodičů
Nedílnou součástí péče o šilhající dítě jsou rodiče, kteří dítě po celou dobu motivují k výcviku tupozrakosti a nošení brýlí a dohlíží na domácí rehabilitaci. Jejich přístup k léčbě do značné míry určuje, jak dítě bude v budoucnosti vidět.
Chirurgická léčba
Cílem operace strabismu je kosmetická úprava a zlepšení podmínek pro rozvoj binokulárního (prostorového vidění). Operací ale nezlepšíme zrakovou ostrost dítěte ani nevyléčíme tupozrakost. Většinou se operační zákroky provádějí u dětí kolem 3. až 4. roku věku, které už nosí brýle a cvičily tupozrakost. Jen tzv. vrozené formy šilhání se operují relativně brzy po narození. Dnes jsou k dispozici účinné, bezpečné a rychlé chirurgické postupy. Operujeme okohybné svaly oka, které se buď oslabují, nebo zesilují, či přemisťují. Operace se provádí na specializovaných pracovištích v celkové anestezii a dítě již druhý den odchází do domácího ošetřování.
Co si ještě přečíst:
