David
David se v dokumentu autorky Ireny Pilouškové a režiséra Jakuba Wehrenberga, který je již volně ke zhlédnutí jak na platformě iVysilani, tak na YouTube kanálu ČT, svěřuje se svým obtížným startem. Narozen matce, která jej podle jeho slov psychicky i fyzicky týrala, neměl příliš příležitostí ke klidnému vývoji, jaký si přeje každý dobrý rodič pro svého syna nebo dceru. Kromě fyzických trestů byl nucen po nocích pracovat už v raném věku. Únava, stres, strach a nedostatek pozornosti způsobily, že se problémy nabalovaly i mimo domov.
V Davidově případě můžeme mluvit o velkém štěstí, jelikož zafungovalo okolí. Vzpomíná na dobu, kdy se dostal do programu Ve dvou se to lépe táhne neziskové organizace LATA. Díky tamní dobrovolnici získal novou šanci na spokojený život, a to opravdu na poslední chvíli. Jen díky reakci všímavých lidí byl tak zachráněn mladý život, který dnes pracuje ve školství a snaží se pomáhat dál.
Veronika
Veronika oproti Davidovi vyrůstala ve spokojené a stabilní rodině. Před kamerou se rozhovořila o podpoře ze strany rodičů. Byly doby, kdy se zdálo, že všechno bude navždy zalité sluncem. Pak ale zasáhl osud a Veroničin tatínek doma zkolaboval. A dceři, která toho byla svědkem, odstartovaly psychické problémy. I v případě Veroniky se potíže projevily také ve škole. Především únava a vyčerpání z „těžké deky“, kterou popisuje jako metaforu svých stavů, vedly ke sníženému výkonu a pocitům, že z toho jednoduše není cesta ven. A to i přes veškerou pomoc rodiny a odborníků. Veronika je důkazem, že trápení dětské duše není podmíněné nevhodnou výchovou nebo prostředím. Může se týkat kteréhokoli dítěte nebo dospívajícího.
Dnes je Veronika velmi úspěšná mladá žena, jejíž nápad na volně dostupnou aplikaci, která už pomáhá milionům lidí v řadě zemí světa, předčil všechna očekávání. Instantní podpora v kapse je něčím, co podle vzkazů od uživatelů zachránilo již nejeden život. V dokumentu Veronika popisuje i jednotlivé možnosti, které Nepanikař uživatelům zdarma nabízí. Sama uzavírá svůj příběh tím, že byly doby, kdy by se jí podobná podpora hodila, a to především když se jí zdálo, že již neexistuje jiné řešení než dobrovolný odchod z tohoto světa, který se naštěstí nezdařil.
Zkušenosti dětí
V dokumentu zaznívají i hlasy těch, kteří prožívají svá školní léta právě teď. Nelze si nepovšimnout velkého množství času přiznaně stráveného u displejů mobilních telefonů. Opakují se také obavy z budoucnosti – u dětí na druhém stupni především z přijímacích zkoušek, které pro ně znamenají rozhodnutí a na opravdu dlouho dopředu. Hrozící neúspěch tak intenzivně vnímají jako potenciální selhání. Tlak na výkon je podpořen také vztahy a porovnáváním se s okolím, které bylo přítomno asi vždycky, ale v době sociálních sítí, které nezřídka ukazují jen to záviděníhodné, o to silněji.
Vilda a Terka
Více se rozmluvili Vilda s Terkou, kteří jako velké strašáky zmínili jak například možné problémy se zařazením do kolektivu, tak třeba neschopnost věnovat se důležitým věcem v momentech, kdy jsou potřeba udělat. V takových chvílích nastupuje paralýza, často doprovázená scrollováním. Vilém, který o tomto svém opakujícím se vzorci hovoří více, navíc dodává, že si je problému vědom, i přesto je těžké jeho cyklení zastavit.
Co si vzít od učitelů?
Do debaty vstoupili i ti, kteří s dětmi jednají nejčastěji, tedy zaměstnanci škol. Jejich hlavním sdělením je především fakt, že se děti častěji dostávají do potíží s pozorností a mohou mít trable s emoční regulací, která pak může vést i k agresi, ať už směrem ven nebo dovnitř. A především druhou z variant může být pro rodiče až překvapivě snadné přehlédnout.
Potíž je, že v rámci školy není možné každému dítěti věnovat tolik individuální péče, kolik by možná potřebovalo. Učitelům chybí zdroje, nejen časové. Sami jsou vystaveni velkému tlaku, a i v zařízeních, která se snaží své zaměstnance podporovat, vznikají mezery, jež jednotliví učitelé zaplňují různými způsoby podle svého uvážení. Toto nesystémové řešení však nevnímají jako dostatečné.
Podstatným sdělením tak zůstává především důležitost naslouchání dětem a dospívajícím stejně jako všímání si možných varovných signálů a společenské řešení těžkých vlivů, které jsme pro navazující článek probrali s ředitelem Dětské psychiatrické nemocnice Opařany a dětským psychiatrem, který v dokumentu též vystupuje, Michalem Goetzem.
Dokument Ireny Pilouškové a režiséra Jakuba Wehrenberga je již volně ke zhlédnutí jak na platformě iVysilani, tak na YouTube kanálu ČT.
