Kdy má začít dítě chodit?

MUDr. Marcela Hašpicová, rehabilitační lékařka ORP Centrum

Mgr. Jan Krulík, hlavní fyzioterapeut ORP Centrum

Kdy by mělo dítě začít chodit?

„Dle vývoje dítě přechází kolem 8.–9. měsíce z polohy na břiše do polohy na čtyřech. Začíná se pohybovat tzv. kvadrupedální chůzí, tedy po čtyřech. Postupně se začíná přes nákrok postavovat u nábytku a přechází do bipodální chůze s oporou – frontální chůze. Mezi 10.–12. měsícem se začíná vydávat i samostatně do prostoru,“ říká MUDr. Marcela Hašpicová, rehabilitační lékařka z ORP Centra.

Za „normální“ považujeme, když dítě udělá první samostatné krůčky kolem jednoho roku, tedy mezi 10.–15. měsícem věku. Důležité ale je, aby dítě prošlo plynule přes všechna vývojová stadia – tedy lezení, sezení, nákrok a postavení. Navíc každé dítě je jiné a byla by chyba nutit dítě do chůze, ať už vedením za ruce, nebo pomocí chodítek.

Co dělat, když vaše dítě ještě nechodí?

Stalo se vám, že dítě oslavilo první narozeniny, uběhl další řekněme čtvrt rok a pořád nic? Maminky, nebojte. Děti jsou v prvním roce v pravidelných intervalech sledovány dětským lékařem, který hodnotí jejich správný vývoj. Některé děti mohou být ve svém vývoji opožděny, ale pokud dosahují milníků ve správném pořadí, pouze později, není třeba se znepokojovat. „Pokud lékař zhodnotí, že některá stadia vývoje nejsou plně rozvinutá nebo jich dítě nedosahuje, většinou rodiče sám nasměruje na další specialisty, včetně dětského fyzioterapeuta, který může rodičům poradit, jak dítě do chůze správně motivovat,“ vysvětluje hlavní fyzioterapeut Jan Krulík.

Určitě ale není vhodné děti mezi sebou srovnávat. Dítě se ve vývoji posouvá podle toho, jak zraje jeho nervový systém. „Pokud budeme dítě nutit do pohybu, na který není ,připravené‘, můžeme mu do budoucna zadělat na problémy s pohybovým aparátem,“ dodává lékařka.

Jaké jsou nejčastější chyby rodičů, co se týká chůze?

Hlavní chybou, které by se rodiče mohli dopustit, je nutit dítě do pohybu/ činnosti, na kterou není připraveno. Platí to jak u nucení do chůze, tak i do sezení.
Pokud se dítě samo neposadí (z lezení přes šikmý sed), pokud mu poskytneme pohyblivou oporu ve formě chodítka nebo našich rukou, dítě nevyužívá vlastní svalový stabilizační systém, ale zavěsí se do pasivní opory (v kyčlích / za ruce).
V chodítku je zavěšeno v kyčlích a tím pádem chodí po špičkách.
Když jej taháme za ruce, zase se pověsí za ramínka a jenom zvedá nohy.
Do chůze mu tímto nepomáháme, naopak mu fixujeme chybné pohybové vzorce.
V přirozeném samostatném pohybu si dítě postupně posiluje stabilizační svaly tak, aby bylo při další samostatné chůzi jisté v opoře.

Kdy pořídit dítěti první botičky?

Toužíte pořídit svému děťátku první frajerské botičky? Podle odborníků se doporučuje nezasahovat do vývoje dětské nožičky žádnými vnějšími stimuly pokud možno co nejdéle. To platí i pro obouvání. „Obouvat do botiček (byť jsou to jen capáčky) nožičku dítěte, které ještě nechodí, je nepřirozené,“ vysvětluje Marcela Hašpicová. Capáčky mívají často gumičku, která nožičku sevře a brání správnému prokrvení a funkci (platí to i o pevných ponožkách), botičky se zase šněrují nebo stahují pomocí suchého zipu, těžko lze odhadnout správnou velikost, noha roste velmi rychle.

„Na plosce nohy je mnoho nervových zakončení, kterými dítě vnímá a prozkoumává své okolí. Pokud mu to znemožníme pevnou tlustou podrážkou, nemusí nervosvalový systém správně vyhodnotit signál, který chodidlo vysílá, a může způsobit chybné formování nohy (vyosení pat, propad klenby apod.) Čím více senzomotorických stimulů dítě dostává, tím lépe. Pro stimulaci se doporučuje chůze naboso na členitém povrchu (střídání koberců, chůze přes překážky – hračky), využití senzomotorických chodníčků a nerovných ploch, cviky na posílení stability kotníků a protahování lýtkového svalstva,“ vysvětluje fyzioterapeut, na co se zaměřit.

Jak by měla vypadat dětská bota?

Pokud již dítě začne samostatně chodit po tvrdším povrchu (chodník, dlažba, parkety), je vhodné vybrat optimální obuv, která mu umožní dostatečný vývoj, ale i správnou oporu. Na co se zaměřit?

Dostatečný prostor v obuvi, hlavně v její prstové části.
Ohebnost obuvi (hlavně v místě prstních kloubů nohy).
Úměrná výška podpatku (co nejnižší s velkou nášlapnou plochou pro udržení stability dítěte).
Postavení patní části kopyta, pevný a dostatečně dlouhý opatek.
Vhodný anatomický svršek (ideálně šněrovací, popř. na suchý zip).
Malá hmotnost obuvi.

Na závěr

Bez jakékoli ortopedické vady se rodí 95 % dětí. Než jdou ale do první třídy, mají většinou ploché nohy, spadlou klenbu, vyosené patní kosti apod. Proč? Dětská noha se formuje již v průběhu prvního roku života dítěte. Předcházet obtížím s chodidly by se mělo už mnohem dříve, než se dítě postaví. Vliv na vývoj nohy mají i počáteční období vývoje. „Důležitý je např. kontakt chodidel ve 4. měsíci vleže na zádech. Dle Rehabilitation Prague School lze říci, že pokud je dítě schopné převést oporu o jeden loket na obě dvě strany ve věku 4,5 měsíce ve správné kvalitě, pak je dítě zdravé, bude chodit a nemá žádnou poruchu hrubé motoriky,“ uvádí lékařka. Podélná klenba se vyvíjí asi do 3–4 let věku dítěte: „Do této doby je nožička ,přirozeně plochá‘ přítomností tukového polštáře v plosce chodidla,“ říká Jan Krulík. „Obecně lze však říci, že se noha vyvíjí až do 6–8 let věku,“ zakončuje naše povídání hlavní fyzioterapeut z ORP Centra.

Věděli jste, že…

… zdravotní nezávadnost obuvi a její hygienické standardy v ČR hodnotí Česká obuvnická a kožedělná asociace (ČOKA), která zavedla nadstandardní hodnocení a dobrovolnou certifikaci, dokladující zdravotní nezávadnost dětské obuvi? Dětská bota, která získá tuto certifikaci, je v prodejnách označena registrovanou visačkou s obrázkem malé žirafy a nápisem „Zdravotně nezávadná obuv – bota pro Vaše dítě“. Na parametry zdravotně nezávadného obouvání dohlíží lékař-ortoped, podiatr, obuvnický technik a modelář, certifikační pracovník a další.