Vždy je dobré se obrátit na odborníky v plaveckých školách. Ale pokud máte dostatek trpělivosti a zkušeností či vlastní praxe z plaveckých kurzů, zkuste si s námi projít základní metodickou řadu při výuce šipky.
Obecně se dá říci, že děti spíše baví ve vodě dovádět, hrát si a skákat bláznivé skoky. Šipka je svým způsobem složitý skok. Ale když se umí a skáče se z větších výšek, je skokem velmi ladným a kouzelným. Čím je doba letové fáze delší, tím se šipka stává skokem tajemnějším.
Vaše dítko nemusí být nutně výborný plavec, ale v každém případě se ujistěte, že zvládá tyto prvky: Nesmí mu vadit voda v uších, očích a obecně na obličeji. Nesmí mít strach z hloubky, kde nemůže dosáhnout. Musí být ale schopno udělat z rukou stříšku, tedy zvedne ruce nad hlavu, kde je spojí, hlavu schová mezi paže a bradu přitiskne k hrudníku. Pokud jste si jisti, že dítě zvládá tyto tři body bez problémů, můžete zkoušet postupovat krůček po krůčku.
A pamatujte: jedna názorná ukázka vydá za sto vysvětlujících vět. Pokud se sami na šipku necítíte, můžete se přiučit i pohledem na nějaké jiné zkušené dítě. Pokud máte možnost první skoky zkoušet ze břehu, který je v rovině s hladinou, je to pro výuku dokonalé.
1.
Určitě začněte napřed výuku šipky z polohy na bříšku. Pomocníkem vám může být mírně nakloněná velká deska. Rodič pomůže dítěti projít šipkou z úrovně hladiny. Ruce jsou ve stříšce, hlava schovaná mezi pažemi, brada přitisknutá ke krku. Pro dítě je takovéto klidné projití celým pohybem velmi účinné. Je lepší, aby byla rovina desky trochu nakloněná, dítě líp do vody sklouzne. Tento první krok lze zrealizovat krásně na bazéně. V přírodě to bude těžší, ale lze to zkusit i z nafukovací matračky na vodě nebo z velké desky či ze surfovacího plováku.
2.
Další krok je ze sedu. Dítě si sedne na kraj bazénu (dolní končetiny má ve vodě) a s pomocí rodiče projde celou šipkou ze sedu. Rodič stojí proti dítěti ve vodě. Dítě udělá stříšku, uši má schované mezi pažemi, bradu pevně přitisknutou k hrudníku. Rodič vezme ruce dítěte a plynule mu dopomůže při skoku projít celým prvkem dokončeným splývavou polohou. Dbejte opravdu na to, aby dítě mělo bradu přitisknutou k hrudníku a do vody šly napřed ruce, následovány hlavou, trupem a dolními končetinami.
3.
Pokud dítě neustále zvedá hlavu, dejte mu za úkol držet bradou nějakou malou hračku. Dítě se soustředí na to, aby hračku neztratilo, a bude se mu mnohem lépe dařit. Najdete-li nějakou část prvku, s kterým si dítě nebude umět poradit, vždy je efektivnější hra než dril. Zahrajte si třeba, že dítě dělá, že nic neslyší. Uvidíte, že pevné přitisknutí paží na uši, aby nic neslyšelo, bude fungovat lépe než věta „Sakra drž ty ruce na uších!“.
4.
Dejte na dno bazénu hračky, které dítě motivují k tomu, aby je sledovalo a hledalo. Pokud dítěti stále bude lumpačit zvedající se brada, může rodič zkusit změnu svého postavení. „Stoupne si ze strany dítěte, jednou rukou mu přidržuje hlavičku, druhou ho uchopí za dlaně a opět mu velmi citlivě pomůže při skoku. Ale pozor: Rodič si musí dát velký pozor, aby vedl dráhu skoku opravdu rovně a neměl tendenci s dítětem manipulovat do strany.
5.
Pokud máte pocit, že dítě tento prvek zvládá s jistotou, můžete přejít do kleku a pak do kleku na jedné noze. Kousek od finální podoby nás dělí skok z dřepu. A už schází jenom skok z pokrčených nohou. Jakmile zvládáte první fázi skoku z úrovně hladiny, můžete úroveň odrazové plochy zvyšovat. Rodič začíná s dopomocí nejdříve z vody, postupně si může kleknout a pak i stoupnout na břeh k dítěti. A opět mu plynule pomáhá projít celou dráhou šipky.
6.
Pokud se daří, pokračujte dál a šipku zdokonalujte. Když jste ale šipku zkoušeli a dítě nezaujala, odložte další výuku o několik dnů později nebo se opravdu můžete obrátit na plavecké školy a kluby, kde instruktoři mají bohaté zkušenosti a také spoustu motivačních plaveckých pomůcek.
Nikdy nezapomeňte:
- před skokem zkontrolovat dostatečnou hloubku vody
- děti musí mít z bezpečnostních důvodů palce dolních končetin ohnuté přes okraj bazénu či odrazové plochy
- propojit výuku a hru
- chválit
- nikdy na své dítě nespěchejte; pokud řekne, že už nechce skákat, že ho to nebaví, či dokonce že se mu skok nelíbí, respektujte jeho názor
Tajné tipy Štěpánky Štrougalové pro výuku šipky:
- Děti budou mnohem raději spolupracovat, když budou skákat do předem určeného prostoru. Může to být obruč ležící na vodě či větší nafukovací kruh.
- Natočte své dítko na mobil. Ukázka vlastního skoku je většinou efektivnější než spousta slov.
Odpovídala:
Štěpánka Štrougalová, majitelka dětského centra Juklík
Je maminkou čtyř dětí a majitelkou Baby Clubu Juklík, dětského centra, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání. Dnes provozuje několik bazénů, nabízí plavání pro nejmenší, kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné a aktivity pro rodiče. Štěpánka se o své zkušenosti dělí na webu Blog.juklik.cz.
