Často se stává, že rodiče chtějí na dovolené dítě naučit plavat, ale narazí na nečekaný blok. Co dělat, když má potomek z vody respekt nebo přímo panickou hrůzu? Nejdůležitější je netlačit na pilu a do ničeho nikoho nenutit. „Nejlepším receptem je trpělivost a návrat na úplný začátek. Běžte spolu na mělčinu, kde dítě bezpečně cítí pevnou půdu pod nohama a má situaci pod kontrolou. Zapomeňte na drilování stylů a udělejte si z toho bláznivou hru. Vezměte vodní stříkačky, kelímky, kyblíčky a ukazujte dětem vodu nejdřív formou hry. Buďte dítěti parťákem, jděte mu příkladem a nikam nespěchejte. Nám se v Juklíku fantasticky osvědčil jeden trik – natočte ty malé krůčky a úspěchy na telefon. Když si pak večer společně pustíte video, kde dítě zvládlo potopit bradu nebo ramena, uvidí, že je vlastně hrdina. Získá tím obrovské sebevědomí do dalšího dne,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová.
Falešné bezpečí: Nafukovací hračky nejsou záchranáři
Když už se děti vody nebojí, rodiče často upadnou do opačného extrému a podlehnou iluzi stoprocentního bezpečí. „Jedním z největších nešvarů je absolutní víra v nafukovací křidýlka, kruhy nebo vestičky. V dospělých tyto barevné vychytávky podvědomě vyvolávají dojem, že když do nich dítě nasoukají, mají splněno a potomek je nezranitelný,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová. Plavecké pomůcky jsou sice úžasným parťákem pro zpestření pobytu ve vodě, ale nesmíme od nich čekat zázraky. „Nejsou to neprůstřelné záchranné štíty. Jsou to pořád jen hračky plné vzduchu, které sice pomohou, ale samy tragédii nezabrání. Rodič zkrátka nemůže navléknout dítě do plastu, otočit se k bazénu zády a jí si číst knížku na deku. Živou stoprocentní ostražitost dospělého žádný nafukovací krab ani kačenka nenahradí.“
