Jak naučit děti nebát se vody

Štěpánka Štrougalová, majitelka Baby Clubu Juklík

1. Jak se zbavit strachu z vody

Nejčastější příčinou, proč děti odmítají kontakt s vodou, je špatná životní zkušenost. V takovém případě je především nutné získat zpátky jejich důvěru k vodnímu prostředí. Chce to hlavně klid, rozvahu a citlivý přístup.

Pád do vody v oblečení, loknutí si vody, ale také chvilkové topení či jakákoliv tomu podobná špatná zkušenost mohou dětem komplikovat schopnost naučit se plavat. Jak ten strach překonat? Určitě je v takovém případě vhodné obrátit se na odborníky a přihlásit dítě do plaveckého kurzu, který může být i individuální. Ovšem vždy je třeba instruktorům plavání sdělit informaci o nepříjemné události, která se dítěti v minulosti stala. Není to žádná ostuda. Je to pouhopouhé konstatování situace, díky němuž zkušený pedagog bude vědět, jak s ním naložit ku prospěchu dítěte. Dobrý instruktor plavání, když u dítěte uvidí jen náznak strachu, nikdy nezareaguje slovy „to nic není, skoč, to zvládneš, neboj se“. Protože je zkušený, moc dobře ví, jak důležitý je citlivý přístup. Proto jednoznačně naslouchá pocitům a názorům dítěte a respektuje je. A protože má dostatek praxe, zbytečně nemluví a jenom upraví obtížnost prvku. Postupnými kroky tak dokáže, že dítě vše překoná či udělá nevědomky samo.

2. Jak získat zpátky důvěru dítěte k vodnímu prostředí?

Možností je celá škála. Jsou to hry, které probíhají pouze u vody (házení hraček do vody, kopání nohama pod vodou, když dítě sedí na břehu, stříkání rukama na hračky…).
V případě špatných zkušeností s vodou se také osvědčilo, když je lektor (anebo jiný dospělý) sám ve vodě. Pro dítě to má obrovský význam a jeho stoupající sebevědomí je zcela hmatatelné.
Neocenitelný význam má mělčina nebo aspoň schůdky, kdy dítě dosáhne na dno, a jeho sebedůvěra se tak očividně obnovuje. V tomto případě dvojnásob platí slova – postupovat pomalu, klidně, s rozvahou, a neustále se vracet k prvkům, kdy bylo znát, že se dítě cítí bezpečně a radostně.
Je dobré dítě inspirovat i přítomností nějaké oblíbené hračky – umístí se na čestné místo u bazénu a vše se jí ukazuje, dítě se jí chlubí jednotlivými prvky, může se zvolit i hračka do vody, která pak s dítětem dělá všechny pokroky. Hračka slouží jako komunikační prostředek. Možná to někoho překvapí, ale k úspěchu či neúspěchu při získání opětovného sebevědomí dítěte ve vodě může rozhodovat i to, zda bude dítě plavat či si hrát s hračkou, kde je nakreslený krteček nebo kačenka…
Naprosto nedoceňované jsou videozáznamy – stačí i z obyčejného mobilu. Dítě ví, že jeho úspěchy budou zaznamenány, a večer se pochlubí sourozenci, druhému rodiči, babičkám a dědečkům.

3. Proč se „bazénové děti“ bojí rybníků?

„Bazénové děti“ jsou fenoménem dnešní doby. Čím dál více dětí navštěvuje kurzy plavání, mnohdy jsou skvělými plavci, přesto je často jen pohled na přírodní koupaliště dokáže zaskočit. Jak jim pomoci, aby pro ně bylo koupání v rybníku zábavou, a ne stresem?

Je pravda, že díky obrovskému množství kvalitních plaveckých klubů v České republice se mohou naše děti naučit základním plaveckým dovednostem v nejútlejším věku. Patří mezi ně orientace ve vodě, splývání, základní prvky potápění, pády do vody, pravidelné dýchání do vody… Součástí metodické řady jsou i pády do vody v oblečení, záchrana tonoucího, skok do neznámé vody a mnoho dalších dovedností důležitých pro běžný život. Ale pozor!

To vše se učí v průhledné bazénové vodě. Pokud půjdete v létě s předškolním dítětem k rybníku či na přehradu, můžete být jeho reakcí překvapeni. Dítě má na respekt z tmavé vody právo. Všichni to vědí, ale nás dospělé možná nenapadne, jak velký vliv mohou mít tyto faktory na malé dítě.

4. Jak dítě seznámit s koupáním v rybníce či ve větší přírodní vodní ploše

Nepodceňujte přípravu na břehu: Věnujte s radostí větší časový úsek pohybu na břehu u vody. Stačí zapojit aklimatizační hry, kdy je dítě ve vodě pouze po kotníky. Můžete na sebe stříkat vodu, hrát na honěnou, vyprávět si, co je na druhém břehu, pozorovat vážky či hnízdící kačenky.
Na dítě nespěchejte! Dejte mu čas. Nepopohánějte ho slovy „Tak už pojď, vždyť to nic není“. Zapojujte hry postupně do hlubší vody, a dítě tak zábavnou formou samo udělá pokroky. Můžete si házet míčkem, dobrá je hra na babu, pobíhání mezi maminkou a tatínkem. Dítě samo pozná, kdy se bude cítit na hlubší vodu.
Nadlehčovací pomůcky: Obecně jsou různé nadlehčovací pomůcky naprosto nezbytné při samotné výuce plavání. Ale pokud jste s dítětem u vody vy, je vaše náruč rozhodně pro první minuty lepší. Buďte vy tou jistotou. Držte dítě za ruku, vezměte ho do náručí, jste-li dobrý plavec, plavte s dítětem na zádech. Dítě to ocení a společně prožité radovánky u vody budou určitě intenzivnější. Děti většinou vydrží ve vodě déle než rodiče. Pak, z bezpečnostních důvodů, mohou pomoci nadlehčovací pomůcky. Dle plavecké pokročilosti dítěte stačí nafukovací rukávky, plavecká destička, nadlehčovací pás či nafukovací matračka.
Nenuťte dítě do potápění! Můžete být z průhledné bazénové vody zvyklí, že vaše dítě nemá problém s potápěním a lovením různých předmětů ze dna. Tyto schopnosti se mohou v neprůhledné vodě stát těžkým oříškem. V tmavé vodě dítě nic nevidí, a pokud přeci jenom ano, může ho tmavé prostředí spíše od dalších pokusů odradit. Samozřejmě u zkušenějších a starších dětí mohou částečně pomoci brýle. Ale ani tak potápění v tmavé vodě nemusí být úplně tou nejvyhledávanější zábavou.
Hloubka vody: Je spousta výborných plavců, kteří bravurně plavou v mělkých vodách. Stačí jim ale říci, že pod nimi je hloubka vody tři metry, a všechny plavecké dovednosti se někam vytratí. Může se to stát i vašemu dítěti. Cítíte, že je ve vodě stále nesvé? Že nemá takovou radost jako jindy? Může se stát, že neumí pojmenovat proč a znejisťuje ho právě hloubka vody ho.

Odpovídala:

Štěpánka Štrougalová je maminkou čtyř dětí a majitelkou Baby Clubu Juklík, dětského centra, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání. Dnes provozuje několik bazénů, nabízí plavání pro nejmenší, kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné a aktivity pro rodiče. Štěpánka se o své zkušenosti dělí na webu Blog.juklik.cz.