Depresivní špagety
Mám takový zvyk. Když mi není dobře, nebo nevím, co bych uvařila, udělám si depresivní špagety. Je to moje jídlo komfortu v ne úplně komfortních situacích. A právě části ženských cyklů po ovulaci pro mě během doby, kdy jsem si těhotenství aktivně přála, začaly být o něco náročnější. Jedny takové březnové depresivní špagety se staly svědky velkého okamžiku. Ale k tomu až po upřímném přiznání propadů. Ať je to fér.
Neřešit a uvidí se?
Tak určitě.
Testovala jsem se. Každý měsíc. A přiznávám to. I když sama jsem do té doby kroutila očima nad ženami, které dokola řeší, jestli je jejich test vážně negativní a kdy ho mohou zkusit nejdříve po styku. Přeci počkejte na měsíčky a když nedorazí, ověřte si důvod, ne?! Vydechovala jsem netrpělivou páru, když jsem na takové příspěvky někde narazila. A tak jsem se vlastní nákup testů rozhodla považovat za takové malé tajemství. Sama před sebou. Nemyslím si, že by se mi partner smál nebo že by mě někdo na ulici začal kamenovat. Spíš jsem si byla vědoma toho, jak absurdně moje touha najednou vzrostla, až mi začala ohryzávat trpělivost. A za to jsem na sebe nebyla hrdá.
Falešné stopy
Párkrát jsem si myslela, že už je to tu. Cyklus se prodloužil a bylo mi třeba i horko, nedobře… snad viróza, snad prostě psychika, druhá čárka ale nedorazila a já už si připadala jako blázen, když jsem pravděpodobnosti a data začala házet do AI. A i ta mi nakonec řekla, abych hlavně přestala myslet na svou mámu. Protože, ačkoli jsem si toho sama do té doby nevšimla, v každém dotazu jsem v naší umělé konverzaci na její zkušenosti odkazovala.
DPO: Dej Pokoj Otravo?
Že existuje něco jako DPO a že to ženy aktivně řeší i na sítích, jsem taky zjistila, až když se mě to týkalo. Pokud se chcete propadnout do pořádné červí díry, najděte si to. Můžete si příspěvky procházet hodiny a hodiny. Mnoho pisatelek má pocit, že má specifický dotaz, ale stejně je to pokaždé stejná otázka: „Kolik dní po oplodnění dává smysl udělat si test?“
Špagetový den
Byla jsem (protože ovulaci na sobě celkem dobře poznám) asi 11 oněch slavných DPO. A ano, ještě by to aspoň den, ne-li tři, chtělo. Ale jak jsem tak míchala boloňskou omáčku, něco ve mně si řeklo: „A kdo mi za to jako vynadá? Nikdo! Je to moje věc a pokud mě to uklidní, proč bych si test neudělala!“
Proti pravidlům
A tak se stalo. Úplně blbě – vlastně dost brzy, navíc odpoledne, ne z ranní moči. Doma jsem měla jen méně citlivý test (25 mIU/ml), a ani nebyl z lékárny. Bylo mi jasné, že za těchto podmínek by se mi spíš hodil nějaký se značením 10 mIU/ml, ale co už.
S plným vědomím všech omezení (čti mých iracionálních voleb) jsem oklepala vařečku o hrnec, překryla ho pokličkou a doběhla si na záchod. Provedený test jsem položila na plastový obal a šla hodit do vody pastu. Věděla jsem, že jsem udělala snad všechno proti návodu, takže moje šance na dvě čárky jsou minimální. Upřímně jsem se ani nešla podívat za ony předepsané dvě minuty. Test na stole čekal, než jsem al dente oběd vyklopila na talíř a zasypala dávkou sýru, která by jistojistě též neodpovídala doporučované porci.
Čtyři čárky, jedno plus
Usadila jsem se pěkně před televizi, nikoli ke stolu v jídelně, který u nás slouží spíš jako dekorace, a než jsem namotala první sousto, mrkla jsem po výsledku. To, abych si mohla říct: „Tak vidíš, že prd!“, zakroutit nad sebou hlavou a pokračovat ve svém dni. Ale myslím, že tušíte, co bylo dál.
Špagety mi vychladly, zato moje hlava byla v jednom ohni a ani nevím jak, najednou jsem se ocitla přes ulici v lékárně pro ověření. Zakoupila jsem jednu velmi citlivou a jednu digitální variantu. Ano, dvě. A rovnou jsem je doma ihned provedla. Tak jsem se dočkala za den čárek hned čtyř a jednoho plus na maličkém displeji. První, co mě napadlo, bylo: „Jak to řeknu partnerovi?!“ A o tom povyprávím někdy příště!
O Daně Bendel
Jmenuji se Dana a je 32 let a jsem máma. Zní to zvláštně, protože si na svou roli teprve zvykám, ale řeknu to ještě jednou a nahlas: JSEM MÁMA! Učím se, objevuji a zjišťuji, co zvládne moje tělo, mysl, vztah nebo třeba peněženka. Vstupuji do další etapy svého života, čekám vytoužené miminko a těším se co vše to přinese. Na těchto stránkách se s vámi chci společně zasmát, poplakat si nebo dělat hlavu se životem, jaký je. Jako kamarádky, v bezpečném prostoru, kde pravdu nekřiví instagramové filtry ani strach, „co tomu řeknou ostatní“.
