Řeknete nám něco o sobě?
Jmenuji se Zuzana a jsem maminkou tříleté dcerky, která je momentálně středobodem mého vesmíru. S manželem bydlíme v malém domku kousek od Olomouce, kde si užíváme klid venkova, i když je to občas s malým dítětem a údržbou zahrady docela jízda.
Co jste dělala, než jste se stala maminkou?
Pracovala jsem v marketingu. Můj život byl plný schůzek, cestování a plánování kampaní. Tehdy jsem si myslela, že vím, co znamená být unavená, když jsem po náročném dni přišla domů v 6 večer. Dnes se tomu musím jen pousmát – i když jsem měla skoro celý den pracovní, tak pořád jsem si mohla zajít do kina nebo na kosmetiku nebo třeba i do vany, kdy jsem potřebovala.
Jaké jste měla těhotenství a jaké máte vzpomínky na porod?
První měsíce mi bylo hodně nevolno, nemohla jsem některé věci ani cítit. Potom se to naštěstí usadilo a já si to období začala užívat, i když ke konci už bylo náročné vyjít i pár schodů. Porod byl pro mě strašně bolestivý. Přiznám se, že jsem si v jednu dobu myslela, že už to ani nemůžu přežít a prosila sestry o jakékoliv vysvobození. Naštěstí byl samotný porod celkem rychlý.
Bylo něco, co vás na mateřství překvapilo?
Překvapilo mě, jak moc se můj život změnil. První 3 měsíce jsem skoro celé probrečela, protože jsem najednou začala žít úplně jiný život, než jsem byla zvyklá. A asi i ta hormonální smršť bylá náročná. Každopádně pak si to sedlo a já si to teď opravdu užívám. Teď si říkám, že bych měla klidně i 5 dětí 🙂
Máte nějakou vychytávku v péči o dítě?
Nejlepší vychytávka pro mě byl monitor dechu, bez toho jsme neudělali ani ránu. Potom také bílý šum, houpátko, láhev pro kojené děti (díky ní jsem měla klid, když jsem potřebovala třeba k lékaři a manžel byl sám s malou doma, tak jen vytáhl z mrazáku mé mléko, ohřál a dal dceři) a později i příkrmy ve skleničkách. V současnosti to jsou asi různé interaktivní hračky a knížky – taková ta velká leporela, kde hledáme obrázky. A taky plastelíny a kinetický písek, u toho dcera vydrží hodiny.
Kde jste hledala rady a tipy?
Zpočátku jsem se dívala na internetová fóra, ale tam je často příliš mnoho protichůdných názorů, které mě spíše stresovaly. Nakonec jsem se spolehla na rady své maminky a několika blízkých kamarádek, které už měly starší děti. Také ráda poslouchám podcasty o výchově a psychologii dětí.
Podle čeho jste vybírali kočárek?
Prioritou byla velká kola a dobré odpružení, abychom mohli jezdit i do přírody a na nezpevněné cesty. Také jsem potřebovala velký úložný prostor pod kočárkem, protože s malým dítětem člověk neustále převáží spoustu věcí.
Jaký je váš běžný den na rodičovské?
Den začíná brzy ráno, většinou kolem sedmé hodiny. Následuje kolotoč přípravy snídaně, hraní a dopolední procházky. Po obědě si jde dcerka odpočinout – někdy usne, někdy ne, ale je to chvíle času pro mě, kdy buď rychle uklízím, nebo se snažím alespoň na chvíli vydechnout. Odpoledne trávíme venku nebo na nějakém kroužku a večer následuje koupání, pohádka a uspávání.
Je něco, co vám chybí a co si naopak užíváte?
Chybí mi občas ticho a možnost udělat si něco pro sebe, aniž bych musela neustále sledovat hodinky nebo řešit hlídání.Naopak si užívám si dceřiny pokroky. Teď je podle mě v tom nejlepším věku, protože je s ní opravdu legrace, každý den mě nečím rozesměje.
Bylo něco, co vás potrápilo?
Nejvíce mě potrápily první 3 měsíce, kdy dcera trpěla na koliky a proplakala celé dny. Ten pocit bezmoci, když nevíte, jak svému dítěti pomoci, byl psychicky i fyzicky vyčerpávající. Později mě také potrápil nástup období vzdoru. Bylo pro mě těžké zachovat klid a trpělivost, když se dcera začala vztekat kvůli úplným maličkostem, třeba jen proto, že jsem jí podala jiný talířek, než si představovala, nebo jsem ji otevřela víko od joguru více, než chtěla.
Co ráda děláte ve volném čase, když se nějaký najde?
Jelikož bydlíme v domku, můj volný čas se často točí kolem zahrady. Pletí záhonů nebo sázení květin je pro mě nejlepší forma psychohygieny – u hlíny si člověk krásně vyčistí hlavu. Pokud mi zbyde chvíle večer, ráda si přečtu dobrou knihu nebo si pustím nějaký seriál.
