Vaše batole potřebuje jistoty a mezi ně patří prostředí, které dobře zná, ale taky osoby, jako je maminka nebo tatínek. Z cizích lidí bude mít spíše strach nebo bude dávat najevo nedůvěru. Je to normální a není třeba nad tím nijak zvlášť přemýšlet. Pokud svému dítěti zmizíte i na malou chvíli ze zorného pole, může být zle.
Je separační úzkost normální?
Strachem z odloučení trpí téměř každé dítě, jen ho prožívá s různou intenzitou. Ve své podstatě je separační úzkost přirozená, protože dítě chrání před novým prostředím a cizími lidmi.
Jak se separační úzkost projevuje?
Děti v tomto věku dokáží rozpoznat jen ty osoby, které jsou jim nejblíž – tedy matku nebo otce. I babičky už mohou považovat za cizí, zejména pokud je nevidí tak často. Jakmile se tedy od svého dítěte vzdálíte, projeví se to nejčastěji bouřlivým pláčem, úzkostí nebo protestem (zvláště u batolat).
Nenechávejte dítě vyplakat
Pokud vám někdo poradil, ať necháte dítě pořádně „vyřvat“, neposlouchejte ho. Není to dobré, dítě je totiž v tomto období velmi emocionálně zranitelné, a nejvíc potřebuje pocit bezpečí. Strachy z odloučení, které prožívá, ještě neumí zpracovat a pomůže spíše zásah maminky.
Separační úzkost a nástup do školky
Přestože se separační úzkost objevuje nejčastěji do 1 roku a pak do 2 let, často se vrací i při nástupu do školky, tedy kolem 3. roku, a objevuje se často i u dětí, které dříve tak úzkostné nebyly. Je to proto, že dítě ztrácí známý pocit bezpečí a školka pro něj znamená odloučení od maminky na delší dobu.
Většina dětí si na školku zvykne během několika dnů až pár týdnů. Pokud ale dítě projevuje silné úzkosti nebo si stěžuje na bolesti bříška či se začne jinak chovat, je dobré to probrat s lékařem.
Jak úzkost vyléčit?
Na separační úzkost platí jediné – čas. Podobně jako období kolik, i tento stav jednou odezní. Jak ale doporučují odborníci, můžete zkusit takzvaný „sociální trénink“, to znamená, že cíleně necháte babičku (nebo někoho jiného z rodiny), aby dítě pohlídala. Psychologové taky radí, abyste si vytvořili hlídací rituály – tedy v období separační úzkosti bude hlídat dítě jen jedna „vybraná“ osoba. Hlídat by měla ve vašem prostředí a dítě by nemělo být nemocné ani hladové.
Jak separační úzkost odbourat (zmírnit):
- Krátké odchody trénujte postupně: Začněte s minutovými odchody do jiné místnosti. Dítě se tak bude učit, že odejdete, ale že se zase vrátíte.
- Vytvářejte při loučení rutiny: Rutina je důležitá, vhodné jsou krátké, klidné a opakující se rituály (například pusa a „ahoj, brzy se vrátím“).
- Dítě neopouštějte bez rozloučení: Zmizet bez rozloučení může úzkost prohloubit.
- Zachovejte klid a jistotu: Chystáte se odejít? Snažte se zůstat v klidu. Pokud jste nervózní, dítě to vycítí.
- Používejte přechodové objekty: Než odejdete, dejte dítěti oblíbeného plyšáka, deku nebo jiný předmět, což mu pomůže cítit se bezpečně.
Kdy je nutné zpozornět
Pokud separační úzkost přetrvává po 3. roce věku, je extrémně silná nebo zasahuje do každodenního fungování dítěte, je vhodné se poradit s pediatrem nebo dětským psychologem.
