„Poskoky, přeskoky, skoky, seskoky… To všechno jsou prvky, které děti milují. A to jak na suchu, tak ve vodě. A víte proč? Protože v letové fázi zažívají neuvěřitelně krásné pocity. Ta může trvat milisekundu nebo o trošinku déle, ale vždy stojí za to. Člověk se chviličku cítí velmi svobodně a krásně. Z tohoto důvodu děti skoky neustále opakují. Až to může nás, rodiče, otravovat. To jejich neustále seskakování ze schodů, z jakékoliv klády a neustálé vylézání z bazénu a skákání zpět do vod. Ale dopřejme jim to. Zároveň je ale co nejdříve důrazně upozorněme na možná rizika,“ doporučuje zkušená lektorka plavání Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, která se problematice výuky a metodiky plavání věnuje už více než třicet let.
Hloubka v řece je nevyzpytatelná
Pokud někde skáčete na otevřené vodě v pondělí a připadá vám to tam bezpečné, neznamená to, že v úterý bude situace stejná. A už vůbec nelze brát vážně řeči, že „loni jsme tu skákali a tak můžeme skákat i letos“. „Vždy je zapotřebí opakovaně zkontrolovat dostatečnou hloubku a hlavně, zda do doskokového místa voda nepřiplavila nějakou kládu nebo jinou neplechu. A nezdá se to, ale v současné době je nutné neustále kontrolovat i dostatečnou hloubku. Množství průtokové vody na řekách se totiž během dne houpe rychleji než dřevěný houpací koník. Například proto, že počet funkčních malých elektráren na řekách roste a vodu si z náhonu vypouštějí podle své potřeby, a ne podle potřeby vodáků,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová.
Skoky z lodi mají svá pravidla
Pokud na jezeře nebo v moři skáčete ze člunu, malé plachetnice či jiné lodičky, vždy pamatujte na to, že jeden pasažér musí zůstat v plavidle. Jednak zajistíte, že nečekaná vlna neodnese člun do nedoplavatelné vzdálenosti, ale také takovou drobnost, že vždy bude přítomen člověk, který pomůže těm ve vodě dostat se zpátky na člun. To totiž vůbec nemusí být tak lehké, jak by se mohlo zdát.
„Pokud necháte děti skákat z plachetnice nebo z motorového člunu, dbejte na to, aby měly palce za hranou odrazového místa. Při odrazu se budou mít o co opřít a každý skok tak bude bezpečný. Když totiž nemají oporu, může se stát, že jim odrazová noha podklouzne a přihodí se nepříjemný úraz. Nejedná se sice většinou o nic nebezpečného, ale naražená holeň či povrchové sedření bolí, a zvláště ve slané mořské vodě neuvěřitelně pálí,“ připomíná Štěpánka Štrougalová.
Děti by měly skákat maximálně z výšky jednoho metru
S narůstajícím věkem, zkušenostmi a sebevědomím se zvyšuje i výška, ze které si odvážlivci troufají skočit do vody. Zde platí všechna pravidla o kontrole doskokového místa.
Mladším dětem ovšem zcela postačí skoky z maximálně metrové výšky. Mohou skákat na zadek, mohou se ve vzduchu otáčet, mohou za letu chytat hozené míče, mohou skákat sbalené jako balík, mohou skákat napnutí jako vojáček, mohou skákat s kamarádem za ruku… Ke spokojenosti jim to úplně stačí. Samy od sebe nebudou vyhledávat vyšší a vyšší skoky. Bude je spíš bavit neuvěřitelná rozmanitost provedení.
Při šipce z vyššího místa dejte ruce v pěst
Při skákání po hlavě do vody z vyššího místa je třeba dodržet základní pravidlo – je nutné mít obě ruce pevně spojené v pěst. Zapomeňte na veškeré poučky z bazénu při startovním skoku a propnutých prstech. „Voda při skoku z větší výšky umí být tvrdá jako beton. A vy potřebujete, aby vodu prorazily ruce, ne hlava. Jednak to neuvěřitelně bolí a jednak v tomto případě už opravdu hrozí velký úraz. Pokud budete mít ruce pevně spojené v pěst, voda vám je od sebe neoddělí, prorazíte si skrze ni cestu a vytvoříte prostor pro plynulé proplutí hlavy,“ radí Štěpánka Štrougalová.
Jestliže ovšem skáčete po nohou, záleží na vás, zda budete mít nohy ve flexi nebo propnuté. Pokud budete mít nohy propnuté do špičky, celé tělo pak propluje vodou jako rychlý šíp. Jen vás nesmí překvapit, že takto provedený skok skončí opravdu ve větší hloubce.
Jak neskočit „placáka“? Chce to míček pod bradu
Pokusíte-li se o šipku, ale skočíte na břicho, tzv. placáka, je to velmi bolestivé. To může potvrdit každý, komu se to někdy stalo. „Na šipku existuje výuková metodická řada. Od skoku ze sedu, z kleku, z dřepu… Ovšem základem je vždy udržet bradu těsně u těla. Téměř každý začínající skokan totiž reaguje tak, že před doskokem zvedne hlavu. Jak tedy na tu neposlušnou, stále se zvedající hlavu? Vyzkoušejte jednoduchý trik. Dejte dítěti mezi bradu a tělo nějakou malou hračku, třeba míček. A úkol je jasný: Pořád ho držet a neztratit ho. Tento fígl opravdu funguje, a to i na dospělé,“ uzavírá Štěpánka Štrougalová.
– BOX –
Baby Club Juklík je dětské centrum, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání a konzultantem při tvorbě jeho hygienických norem. Dnes provozuje několik bazénů a kromě plavání pro nejmenší nabízí kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné, aqua-aerobic a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiny. www.juklik.cz
Zdroj a foto: www.juklik.cz
Co si ještě přečíst:
Bezpečně doma u bazénu: 12 rad, jak na to!
Facebook
Twitter
LinkedIn
{{ reviewsTotal }}{{ options.labels.singularReviewCountLabel }}
{{ reviewsTotal }}{{ options.labels.pluralReviewCountLabel }}
